Výkon tenisty je ovlivňován i charakterem sociálních vazeb v družstvu i v oddíle. Chápání konkurence a kooperace je pro tenistu důležité. V utkání hraje sám za sebe a často i proti hráčům, se kterými má navázány přátelské vztahy. Rozlišení a oddělení těchto vztahů v utkání a po utkání je podstatnou podmínkou zachování hráčovy vysoké výkonnosti. Přátelské či neutrální vztahy mimo utkání hráče uklidňují, zatímco vztahy nepříjemné či nepřátelské mohou hráče zatěžovat.
Záběr psychologie tenisu je širokospektrální. Hráč by se měl od počátku tenisové kariéry pravidelně a nenásilně seznamovat se základními psychologickými poznatky, které se týkají rozvoje jeho osobnosti. Pod pojmem mentální trénink by si měl umět hráč představit celou řadu aktivit, které provází tréninkový proces, utkání jednotlivců i družstev i mimosportovní činnosti, které se tenisu přímo netýkají.
Soutěžní výkon tenisty je sycen zhruba 40 - 60% psychicky, tzn. že podíl psychiky na výkonu je čtyřiceti až šedesátiprocentní. Zbytek procent se tedy týká technicko - taktické a kondiční (tělesné) přípravy. V tréninku je podíl psychiky procentuálně nižší - 10 - 20 %. Už tyto informace dávají jasný signál o důležitosti psychologické přípravy tenistů.
Motivační příprava tenisty se týká několika různých momentů: 1. Způsobu a důvod, jakým se hráč dostal k tenisu. 2. Udržení dlouhodobé motivace pro trénink a pro utkání. 3. Utváření výkonové motivace pro trénink a pro utkání. 4. Navození a řízení aktuální výkonové motivace před tréninkem a utkáním nebo v jejich průběhu. 5. Motivace sociální.
Záměrem modelovaného tréninku je vytvoření dostatečného množství herních vzorců, účinných jednání v průběhu utkání. Modelovaným tréninkem imitujeme, pokud lze, psychologické, fyziologické, sociální, fyzikální, klimatické i herní podmínky soutěží - obecně i specificky.
TÉMATA